Hana Hindráková & Jiří Johánek

Psát ve dvojici není nic jednoduchého.“


Lovci lebek - obálkaPo prvýkrát v histórii nášho webu vytvárame rozhovor s autorským duom. Viete našim čitateľom povedať, kedy vznikla prvá myšlienka vedúca k spoločnému písaniu?

Hana: Bylo to před třemi lety, kdy jsem hledala nějaký zajímavý námět na knihu. A ozval se mi pan Johánek s námětem na Lovce lebek.

Jiří: První myšlenka společného psaní vznikla začátkem září roce 2012, kdy Hanka hledala námět, o čem by mohla psát a netýkalo se to jejího tradičního tématu. Přišel jsem s myšlenkou policejního prostředí.

Poznali ste sa i predtým, alebo vás spojilo práve písanie?

Jiří: Znali jsme se již z dřívějška a to z kurzů tvůrčího psaní, pořádané Markétou Dočekalovou.

Ako takéto písanie prebieha? Chce to veľa kompromisov? Mali ste rozdelené úlohy alebo ste si navzájom radili a pomáhali úplne vo všetkom? 

Hana: Ze začátku jsme měli rozdělené úlohy, Jirka tvořil námět a já jsem to rozepisovala do knihy. Na dalších verzích knihy jsem potom většinou pracovala sama.

Jiří: Z mého pohledu šlo psaní v prvním roce až moc dobře, pak jsme měli menší rozdílné názory, ale to si myslím, že k tomu patří. Ono psát ve dvojici není nic jednoduchého a myslím, že jsme si to oba chtěli tak trochu vyzkoušet. Od počátku jsme měli rozdělené role. Já jsem tvořil celkový děj a děj jednotlivých kapitol, včetně postav, lokací apod. A Hanka dodávala rukopisu život.

Anotácia románu Lovci lebek odhaľuje len veľmi málo skutočností a väčšinu necháva práve na čitateľa. Preto sa spýtam priamo vás, autorov, o čom kniha je? Viete ju charakterizovať bez toho, aby ste vyzradili podstatné skutočnosti?

Hana: Kniha vypráví příběh policisty Jaroslava Jelínka, který dostane práci u speciální jednotky Lovci lebek. Pátrá tak po nebezpečných kriminálnících, ale také se musí vypořádat se svými vlastními démony.

Jiří: Je o životě policisty, který je postaven před řadu překážek, které si svým neuváženým jednáním částečně způsobil sám. Na druhou stranu jeho morální charakter mu nedovoluje přestat se započatou prací, i když už od něj nikdo nic neočekává a tak dotáhne svou práci do konce, i když je sám ohrožen na vlastním životě.

Čo vás inšpirovalo k tomu, aby ste zvolili túto tému?

Hana: Pro mě to byla výzva, zda dokáži napsat něco neafrického. A doufám, že se to podařilo.

Jiří: Má práce, i když v podstatě v prvním plánu bylo psát o práci policistů sloužící v běžném výkonu služby. Od původního záměru jsme dost uhnuli…

Dokážete určiť cieľovú skupinu, u ktorej sa knižka „ujme“ najviac?

Hana: Kniha by mohla zaujmout čtenáře, kteří mají rádi thrillery, detektivky a drama.

Jiří: Jako cílovou skupinu vidím čtenáře mající rádi drama, zápletky, policejní tématiku bez věkového rozdílu. Kniha asi nenadchne citlivé povahy. (smiech)

Išlo vám písanie románu ako po masle počas celej jeho dĺžky alebo sa našli aj pasáže, ktoré vám trošku dali zabrať? Ak také predsa len boli, viete ich upresniť?

Hana: Protože jsem sama čerstvým rodičem, bylo pro mě bylo úplně nejtěžší popsat vraždu malého dítěte.

Vyskúšali ste si nemálo náročnú úlohu – písanie vo dvojici… Plánujete v budúcnosti niečo podobné podniknúť opäť? Alebo jedna skúsenosť bola úplne postačujúca?

Hana: Ačkoliv to byla zajímavá zkušenost, další psaní ve dvojici už neplánuji. Zjistila jsem, že mi víc vyhovuje pracovat na knize sama.

Jiří: Jak jsem již říkal, první rok života rukopisu jsem vnímal jako bezproblémový, pak přišly drobnější spory, ale myslím, že to bylo hlavně náročnou spoluprací dvou lidí, kteří spolu víceméně komunikují přes e-mail či telefon. Jinak na ději a jeho pasážích jsme se poměrně shodovali.

S Hanou vytvárame už druhý rozhovor, no Jiří, vy ste u nás nováčikom. Predstavíte sa našim čitateľom? Kto je Jiří Johánek a čomu sa venuje v bežnom živote?

Jiří: Jiří Johánek je policista a více bych se ke svému profesnímu životu nevyjadřoval. (úsmev) V civilním životě krom své rodiny, věnuji nejvíce času vytrvalostnímu běhu,

Jiří, bolo pre vás spoluautorstvo výzvou? Túžili ste ako dieťa napísať knihu, alebo nápad prišiel spontánne?

Jiří: Výzvou je pro mě napsat knihu sám za sebe, ale když přišla příležitost spoluautorství, tak jsem ji využil.

Čo všetko musí kniha obsahovať, aby ste ju označili za výbornú či kvalitnú?

Jiří: Kniha by měla obsahovat věci k zamyšlení, tak aby vás dokázala určitým způsobem vést, nebo alespoň vás donutila přemýšlet a dívat se na věci i jinýma očima.

Viete nám poskytnúť zopár knižných tipov, ktoré vy vnímate ako dokonalé literárne diela?

Jiří: Vyrůstal jsem na Henrym Millerovi, jehož díla mně určitým způsobem ovlivnila a donutila mne přemýšlet sám nad sebou.

Sledujete knižné trendy, ktoré momentálne valcujú kníhkupectvá, alebo radšej siahnete po rokmi overenej klasike?

Hana: Nyní čtu dvě knihy – Hypnotizéra od Larse Keplera a Lolitu od Vladimíra Nabokova. Chystám se na Dostojevského a také na další severské detektivky.

Jiří: Aktuálně knižní trendy nesleduji. Knihy si kupuji dle nálady a tématu, kterému se chci věnovat.

Ako by mala vyzerať dobrá či pre čitateľa prínosná recenzia? Na čo by recenzent nemal zabudnúť a čomu by sa mal vyvarovať?

Jiří: Především by se měla recenze snažit o objektivnost. Měla by vystihnout nejdůležitější pasáže a ty rozebrat a také vyobrazit vnímání knihy jako celku. Asi by měla být napsána s určitým odstupem od přečtení, aby umožnila recenzentovi ten správný náhled na věc.

Hana, ste asi najodvážnejšia autorka, akú sme kedy v Plutoniu spovedali. Plánujete v blízkej budúcnosti vyraziť na ďalšiu dobrodružnú cestu?

Hana: Když všechno dobře dopadne, poletím příští rok na pár dní do Ugandy, Keni a Tanzánie. V Ugandě potřebuji zjistit nějaké informace ke knize Smrtící byznys, na níž teď pracuji, v Tanzánii se chci podívat pod Kilimandžáro a v Keni navštívit známé.

Na autorskom poli nie ste žiadnym nováčikom… Zaujímalo by ma, s akými pocitmi púšťate do sveta novú knihu. Nadobudli ste rokmi väčšiu istotu, alebo máte stále obavy, ako publikum nový titul prijme?

Hana: Moc si přeji, aby se kniha čtenářům líbila a doufám, že to tak bude. Vzhledem k tomu, že s každou další knihou jsem víc a víc sebekritická, tak obavy přirozeně mám.

V čase vytváranie tohto rozhovoru sa dátum vydania vášho spoločného titulu nezadržateľne blíži. Jiří, aký je to pocit čakať, kým sa kniha dostane do kníhkupectiev? Pociťujete obavy, radosť alebo kombináciu oboch?

Jiří: Na počátku jsem byl nedočkavý, natěšený. Nicméně jsem se na konec obrnil a již jsem nesledoval, zda je či není již kniha na pultech. Obavy nemám. Myslím si, že víc jsme do knihy dát nemohli, že jsme celkově odvedli slušnou práci.

Ktorý moment by ste označili za najšťastnejší vo svojom živote?

Hana: Narození syna a cestu do Keni po pěti letech.

Jiří: Jednoznačně narození mých dětí. A každý další moment, kdy jsem s nimi v kontaktu.

Rozhovor zostavila: Miška Hossová
© plutonium.sk

Plutonium odporúča
Keď nám inakosť druhých dáva falošný pocit, že máme právo súdiť... Čítaj viac
Problémy sa nevyhýbajú ani vyšším spoločenským vrstvám. Čítaj viac
Všetkého veľa škodí. Aj kúziel a čarov! Čítaj viac
Všetci sme svojím spôsobom „jeden z nás“ Čítaj viac
Vojna sa bytostne nedotýkala len mužov. Čítaj viac
Rozhovory
Andrea Bercik Nitkulincová
Daniela Slávik
Kristína Farkašová
Kristína Baluchová (Kapitán Padák)
Linda Chopin (Všetci si zaslúžime ranný sex a palacinky)
Angie bakes
Audioknihy
Najbližšie vychádzajú
Novinky
Podporte nás na Facebooku
Plutonium na Instagrame
  • elme rozprvkovoarovn sobotu dnescitam copravectu ukazcoctes kniha knizka knihomol knihyhellip
  • Na naom FB sa sa o jednu lsku! Krsny mjhellip
  • Ako vyzera v veer? kniha knihomol knihy knizka dnescitam ukazcocteshellip
  • Dobr knika pote tvornohch aj dvojnohch kniha knihomol dnescitam copravectuhellip